Historie

V roce 1802 přešlo losinské panství do knížecího rodu Lichtenštejnů. V roce 1921 byl k Vikýřovicím přičleněn Krenišov o němž je zmínka z roku 1594. Při první pozemkové reformě došlo ke zrušení vikýřovického dvora a rozprodeji pozemků. Příděly obdrželo po zaplacení zejména 18 rodin emigrantů z Volyně a Zelova. Ti vytvořili v téměř ryze německé obci českou komunitu. Zasloužili se také o vybudování sboru Bratrské jednoty baptistů a v roce 1929 byla otevřena jimi zbudována modlitebna. Vztahy mezi Němci a českou menšinou byly v obci vždy na dobré úrovni. Narušila je až 2. světová válka, kdy byli Češi z části donuceni k vystěhování. Obec v té době také ztratila svou samostatnost, neboť byla připojena k Rapotínu. V roce 1946 proběhl odsun původních německých obyvatel. Vikýřovice byly především zemědělskou obcí. V roce 1900 vznikla v obci rafinérie minerálních olejů. Za 1. republiky byly v provozu dva mlýny, tkalcovna lnu, výroba cementářského zboží, výrobna likérů a jemného pečiva. V roce 1956 vzniklo jednotné zemědělské družstvo. V roce 1975 došlo ke sloučení obce se Šumperkem. Od konce roku 1990 získaly Vikýřovice opět samostatnost. Od tohoto roku také došlo k mnohem rychlejšímu rozvoji: oprava cest, budování kanalizace, vodovodu, elektrifikace, plynofikace. K telefonním kabelům byl uložen rozvod kabelové televize, jejíž součástí je infokanál, který slouží k informování občanů o dění v obci. Místní rozhlas byl demontován.

 

V roce 1997 bylo Šumpersko postihnuto povodní, která napáchala v obci značné škody. Povodní zcela zničená železniční dráha do Koutů a Sobotína byla díky sdružení obcí Rapotín, Sobotín, Velké Losiny, Loučná a Vikýřovice opravena a došlo k její privatizaci.